Nenašlo se
Na medarda kápě, čtyřicet dní kape.
Svatý Medard vždy jen dobré víno pije a vodu nechává, ať se kam chce lije.
Měsíc červen mění slunovratem jaro v léto. Plynulý přechod od zimy k létu na sebe bere podobu nejkrásnějšího ročního období. Je to měsíc třešní, jahod, růží, kvetoucích luk i senoseče a také měsíc svatých - Medarda, Antonína, Jana, Petra a Pavla.
Po Třech zmrzlých mužích je Medard další světec, který má patronát nad počasím! Konkrétně 8. června většina z nás s obavami vzhlíží k nebi, zda se neobjeví černošedé mračisko, které by avizovalo, že je den svatého Medarda a jak praví nejznámější pranostika od tohoto dne (když nebe spustí) „Medardova kápě čtyřicet dní kape“.
V tuto dobu totiž vrcholí tzv. medardovská cirkulace, což znamená, že k nám proniká chladnější a vlhčí oceánský vzduch a teplotní rozdíly mezi pevninou a oceánem se vyrovnávají. Nastává delší období, kdy za sebou přichází pět tradičních dešťových vln, které naši předkové označovali jako:
- deště vítské (15.6.)
- deště jánské (24.6.)
- deště prokopské (4.7.)
- deště magdalénské (22.7.)
- deště petrské (1.8. – podle křesťanského svátku sv. Petra v okovech).
Mokrého Medarda a přívalů deště se obávali lidé z mnoha důvodů: bude se těžko kosit tráva a sušit seno, plodiny postihne hniloba a poničí ji škůdci, kvalita bude špatná. Nebezpečné přívalové deště navíc způsobovaly nečekané povodně.
Lidové pranostiky jsou založeny na zkušenostech našich předků a jejich letitého pozorování počasí a i dnes, kdy klimatologové hovoří o střídání klimatických cyklů v Evropě, se pranostiky podivuhodně často plní.
Pranostiky se vztahují i ke svátku Božího těla, který se slaví většinou v první červnové dekádě. „Když lidi o Božím těle utíkají od oltářů, budou utíkat taky od mandelů,“ říká rčení. Zahájení žní bývalo na sv.Markétu, která „hodila srp do žita“ a jež slaví svátek 13. července. Od Medarda k tomuto dni uplyne šest týdnů, tedy přibližně 40 dní. Je doloženo, že u nás souvisle ode dne sv.Medarda čtyřicet dní vcelku ještě nikdy nepršelo. Lze se domnívat, že toto číslo se dostalo do pranostik podle biblické potopy světa, která trvala čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Například ve Francii, kde počasí přímo ovlivňuje oceánský vzduch, kape Medardova kápě jen třicet dní.
K Medardovi se váže v celé Evropě přímo rekordní množství pranostik, které předvídají a komentují počasí v období od 6. do 18. června.
- Když na Medarda prší, těžko se seno suší.
- Jaké počasí na Medarda bývá, šest neděl trvání mívá.
- Medard nemá mrazů více, by zamrzly nám vinice.
- Prší-li na Medarda a Prokopa, zmokne mandel i kopa.
- Když na Medarda prší ...červen mokrý a studený - bývají źně zkažený.
- Na jakou notu Medard zahraje, na tu se bude celý měsíc tancovat.
Ale existují i pozitivní pranostiky:
- Jasný den na Medarda tiší rolníkovo naříkání.
- Kdo na Medarda zasívá, hojnost lnu a zelí mívá.
Na Slovensku se traduje:
- Akú pieseň nám pán Medard zafidliká, takú nám pak celý mesiac potydliká.
- Medardovský déšť vzbuzuje, kupodivu i obavy houbařů, protože se říká:
- Keď na Medarda prší, v tom roku nebudú rásť huby...
Goralská pranostika je ještě výstižnější:
- Ak sa na Medarda počasie zopsuje, potom dní 40 nebo pocikuje.
- Slunečný a suchý 8.jún bývá vítán, neboť tamní pranostika říká:
- Na Medarda jasný deň od všetkých je pochválen.
Proč z kápě kape
Legenda vypráví, že malý chlapec Medard šel jednou mezi poli na procházku a tam jej stihla bouře s prudkým lijákem, tzv. průtrž mračen. Avšak - kde se vzal - tu se vzal – jako blesk z nebe se snesl obrovský orel a roztáhl nad chlapcem své perutě, aby nepromokl.
Toto tradované vyprávění vedlo k tomu, že dodnes zemědělci orodují u Medarda za suché počasí o senoseči, prosí ho o přímluvu, aby byla zajištěna plodnost poli a vinaři jej vzývají, aby ochránil jejich vinice a dopřál jim bohatou úrodu vinné révy.
Medard z Noyonu je světec uctívaný v celé Evropě Narodil se někdy v letech 470 až 473 v Salency (kraj Pikardie ve Francii) v bohaté rodině. Otec byl francký šlechtic a matka gallská Římanka. Už jako malý chlapec vynikal svou zbožností. Studoval ve městě Tournai (dnešní Belgie). Zde se spolu s přítelem Eleutheriem rozhodl ze zásady se neúčastnit zábav a rytířských turnajů, které se ve městě a okolí konaly.
Vybral si duchovní dráhu a již jako třiatřicetiletý přijal kněžské svěcení. Ve svém rodišti Salency u Noyonu se svému poslání věnoval poctivě a obětavě, a tak není divu, že jej kolem roku 545 arcibiskup sv.Remigius povolal na vermandoiský biskupský stolec. Za necelý rok již Medard přesídlil do opevněného města Noyonu (město severovýchodně od Paříže) a zároveň také řídil - po smrti přítele Eleutheria - diecézi v Tournai.
Svůj biskupský úřad vykonával trpělivě, mírně a rozvážně. Ačkoliv byl v té době Medard již kmetem, dosáhla do té doby zanedbaná diecéze velkého rozkvětu. Pověst o jeho svatosti, řečnickém talentu a hlavně obrovské lásce k chudým se brzy rozšířila po celé severní Francii.
Zemřel 8.června roku 560 a po jeho smrti dal král Clotaire I. (vládl v letech 511- 561) zřídit v Soissons, městě franských králů, opatství s nádherným kostelem, ve kterém byly Medardovy ostatky pietně pochovány. Klášter přijal jméno po Medardovi, dodnes zůstala zachována jen krypta.
Svatý Medard bývá zobrazován s úsměvem na rtech a i proto je považován za patrona proti bolestem zubů. Vedle toho je ještě patronem sedláků, pastýřů, vinařů, sládků a meteorologie. Lidé se k němu také modlili za suché počasí při senoseči, za úrodu polí a vinic, také proti horečce a choromyslnosti.
Zdroj: druidova mysteria
